Za zmínku jistě stojí získání letounu PO 2 Kukuruznik, který byl jako neschopný (závada na motoru) odstaven v Liberci. Tento letoun nabídnul klubu major Medřický (nástupce majora Křemenáka). Pan Feigl, který na letišti působil také jako mechanik se na stroj jel podívat do Liberce. Po dvou dnech práce se vrátil se slovy „Vy blbci, berem všema deseti“. PO 2 posléze přelétl Zdeněk Syrovátko s cílem letiště Vysokov.
Pro špatné počasí však na Vysokově nepřistál a pokračoval do Nového Města nad Metují. Asi o rok později se při jednom ze startů se uvolnila vrtule a začala doutnat. Nová nikde nebyla, ale podařilo se sehnat starší vrtuli z Polského letiště Jelení Gora, výměnou za 50 párů pracovních bot. Boty odvezl autem pan Syrovátko, ale na hranicích ho nechtěli celníci pustit dál. Tak musel nechat boty na celnici, zajet do Jeleni Gory pro vrtuli, aby tak dokázal, že se nepokouší „pašovat“. Teprve poté se boty a vrtule dostaly na místo určení.
Při aerovleku se PO-2 odlepil od země dříve nežli vlečený Šohaj. PO-2 se vyznačoval spolehlivým provozem, vyžadoval ale značnou údržbu, pro své velké opotřebení a stáří. Po třech letech provozu se vyskytl problém se značně opotřebeným motorem, který vedl ke konečnému zániku letadla. Posledních pár měsíců parkoval venku. Tento letoun byl posledním létajícím kusem na území Československa.
Kukuruznik byl vyroben v roce 1943 jako typ U-2LNB (lehký noční bombardér) výr. č. draku 5868. 7.8.1945 byl přidělen, jako dar od Rudé armády, velitelství 4. letecké oblasti na letiště Vajnory. K 1.3.1946 byl předán do LZ Trenčín a k 1.11.1946 do LZ Piešťany (Kunovice). 7.8.1947 byl zalétnut po opravě, 9.9.1947 byla provedena zkouška způsobilosti k civilním letům na letišti Senožaty. K 16.3.1948 bylo vydáno osvědčení o zápisu do leteckého rejstříku jako typ U-2. Poté byl předán do AK Havlíčkův Brod, kde byl na náměstí slavnostně pokřtěn na název „Slovan“. Toto bylo napsáno na přídi trupu až do konce kariéry letounu. Poté létal v Hradci Králové. V Havlíčkově Brodě létal ještě ve vojenském zbarvení tj. zvrchu zelená a zespodu světle modrá. Na směrovce byla státní vlajka ČSR ale namalovaná obráceně tj. klínem dopředu. Takto ji namalovali opraváři v Kunovicích. Na Vysokově byl již celý letoun světle šedý bez vlajky, jen s nápisem Slovan na přídi a výrobní číslo draku na trupu 5868. Z vojenského vybavení zbyl na letounu jen držák zaměřovače na pravé straně trupu a průzor u kořene křídla.Také chyběl větrný štítek zadního pilotního prostoru. Imatrikulace byla po celou dobu civilního provozu OK-XEK. Výrobní číslo draku bylo 5868 (napsáno na trupu) v letovém rejstříku bylo ale uvedeno výr. č. draku 5866 (?). Výrobní číslo motoru bylo 4111085 (původní motor typu M-11, výkon 100k). Pak byl zabudován motor z jiného zrušeného letounu a to výr. č. 491929 (motor M-11D, výkon 115k) Tato výměna byla provedena na Vysokově. Jak jsme již zmínili, byla vyměněna vrtule, získaná v Polsku. Měla nátěr bezbarvým lakem a na koncích byly tmavé bandáže.
