Memorial 1. ročník Výsledky

Ahoj Kamarádi.

V sobotu jsme se ráno sešli dříve, abychom připravili dva přistávací „decky“. Jeden pro motoráky, druhý pro větroně. „Know how“ jsme získali vloni, takže nám šla práce pěkně od ruky a od lajnovačky se jen prášilo. Naše oči čím dál častěji vzhlížely k nebi, na kterém se válela velmi nízká oblačnost. Někteří pesimisté dokonce navrhovali narazit sud s pivem. 12° Rampušák hned a chtěli nás svést z plánované cesty. V dáli už ale začala být vidět Sendraž i s rozhlednou, to znamená, že mraky už byly minimálně 200 m nad naším letištěm. Chvíli čekání jsme vyplnili úklidem laviček do sucha garáže. Míra v mezičase přidal živý provoz z kamery na rukáv na web, kdybyste si náhodou nevšimli v sekci pro mobil, tak přímý link je zde – link. Počasí se zlepšovalo velmi pomalu, ale já věřil, stejně jako vloni, že nám trochu shora pomůže kamarád, jemuž jsme tento memoriál věnovali – Tůča. A tak se i stalo. Základny oblačnosti se nakonec zvedly dostatečně vysoko, abychom dostáli bezpečnosti a předpisům. Čtvrt hodiny po poledni jsme vystřelili kontrolního chrousta a pak už se soutěž rozjela naplno. Trefit nulu, jak s motorákem či větroněm se povedlo pouze čtyřikrát, ale i tak byla všechna přistání v decku nebo v těsné blízkosti od něj. Problém s přistáním do pole by neměl nikdo. Za mně musím říci, že soutěžní lety a hlavně přistání před očima rozhodčích a ostatních diváků byla veliká zábava a dala našemu létání další rozměr. Jen škoda, že si své dovednosti nepřišlo vyzkoušet více, hlavně motorových pilotů. Když už měl každý za sebou dva starty, naše žaludky začaly zpívat árie a chuť na pivo narostla do obřích rozměrů, soutěž jsme ukončili. Bílé miláčky jsme navlékli do pyžam a uložili ke spánku. Po té se přesunuli do vyhřátého Leteckého klubu, zhodnotit vše, co se dnes přihodilo. Než došlo k vyhlášení výsledků, pochutnali jsme si na Knapíkových řízečcích. Míro díky. A jak to tedy dopadlo?