Úlet čtyř československých letců, bývalých příslušníků RAF, z letiště Náchod – Vysokov.

Letos 22. 4. 2024 uplynulo 75 let od úletu skupiny letců z našeho letiště ve Vysokově u Náchoda.  Aktéři úletu byli bývalí letci RAF v Anglii, kteří bojovali na západní frontě za II. světové války. Byli to:

Pplk. JAROSLAV MUZIKA  ( 1915 – 2001), velitel letky 313. československé stíhací perutě RAF. Po válce v osvobozené vlasti byl přednostou  I. oddělení  štábu Letecké vojenské akademie (LVA), zástupce náčelníka štábu a profesor letecké taktiky a hlásné služby. Dne 2. února 1949 byl vyloučen z výcvikové skupiny výkonných letců a byla mu udělena dovolená ze služebních důvodů. Takto vzletně nazván vyhazov.

Mjr. OLDŘICH FILIP ( 1916 – 1969 ), za války navigátor 311. československé bombardovací perutě RAF. Po válce byl velitelem 3. výcvikové letky Letecké vojenské akademie (LVA). V roce 1949 byl vyhozen z čs. armády.

Škpt. MIROSLAV LAŠTOVKA  ( 1917 – 1970 )  rodák z Náchoda. Za války pozorovatel a navigátor u 311. československé bombardovací  perutě RAF. Po návratu do vlasti krátce působil u Letecké dopravní skupiny a pak byl přemístěn do Letecké vojenské akademie (LVA) kde byl profesorem letecké meteorologie. Dne 12. listopadu 1946 mu byl povolen letecký výcvik,  který však již nedokončil  protože 2. února 1949 byl bez udání důvodu vyhozen z armády.

Škpt. JAROSLAV NYČ  ( 1914 – 1978 ) za války pilot 311. československé bombardovací perutě RAF. Po válce velitel  3. výcvikové letky v Pardubicích. Výcvik nových adeptů létání probíhal na letounu Siebel Si204 což byl německý kořistní letoun. V našem příběhu byl tento typ použit k úletu.

 

Všichni měli vysokou leteckou kvalifikaci  kterou získali v jednotkách RAF a bylo počítáno s jejich uplatněním při budování naší armády v poválečném období. Politická situace po únoru 1948 ale nepřála účastníkům odboje zvláště toho západního ale v některých případech i toho východního. Byli postupně z armády propouštěni a v mnoha případech jim hrozilo vězení po vykonstruovaných soudních procesech. Proto se tito čtyři piloti rozhodli na nic nečekat a začali hledat společnou cestu do emigrace. Rozhodli se pro úlet letadlem, které měl zajistit škpt. J. Nyč. Jako jediný z nich ještě působil v armádě ve 3. výcvikové letce v Pardubicích. Hledali tedy vhodné letiště k provedení svého plánu. Jako nejvhodnější si vybrali sportovní letiště nedaleko Vysokova u Náchoda. Toto letiště bylo vybudováno po válce na vyvýšené rovině náchodskými leteckými nadšenci. Letiště není moc veliké a díky tvaru terénu bylo místními piloty přirovnáváno k letadlové lodi. Zvýšená poloha nad okolním terénem a vzdálenost od obydlí byla výhoda k provedení úletu,  i když –  jak bylo tehdy zvykem –  bylo letiště  hlídáno strážným.

Po domluvě se svými třemi kolegy začal škpt. Nyč s přípravou na úlet. Podle pozdější výpovědi svědka z  Letecké akademie v Pardubicích bylo v hustém leteckém provozu na letišti vidět škpt. Nyče jak nacvičuje starty a přistání s letounem Siebel na asi 300m dlouhé travnaté ploše mimo hlavní dráhu. Tehdy to nikomu nebylo podezřelé, protože i to patří k výcviku a zdokonalování pilotů.

Datum úletu si letci dohodli na 22. dubna 1949. Nedalo se déle čekat neboť i jemu už hrozilo propuštění z armády. Brzo ráno škpt. Nyč odvezl svoji manželku se synem na nádraží v Hradci Králové kde se setkali s Filipovými a Muzikovými, Laštovkovi byli už v Náchodě u rodičů. Po odjezdu vlaku škpt. Nyč odjel na letiště v Hradci Králové kde měl na 7. hod. připraveného Siebla pro cestu s několika gážisty do Pardubic. Ihned po příletu nařídil mechanikovi  aby připravil Siebla na zalétnutí. Zároveň jako velitel 3. výcvikové letky vydal rozkaz ke startu osmi letadel s aspiranty v 5ti minutových intervalech po trati Pardubice – Liberec – Karlovy Vary – Plzeň. Mezi  tyto letouny se pak sám zařadil se svým Sieblem (trupové označení  A – 311, s tímto konkrétním letounem rád létal protože jeho označení mu připomínalo službu u 311. perutě RAF). Před startem mu mechanik naplnil plné nádrže, protože jako důvod letu uvedl  cestu s příslušníky velitelství na Slovensko. Takové lety občas vykonával a tak to nebylo nikomu podezřelé. Po motorové zkoušce odstartoval v 8,20 hodin a hned po startu vzal kurz na Náchod. Řídícímu na věži v Pardubicích nahlásil, že nemá telegrafistu a že je na palubě sám neboť jde jen o zalétávací let při kterém naloží učitele v Hradci Králové k cestě na Slovensko. Předtím startujících osm letadel na trati do západních Čech kryly, vlastně nevědomky svojí přítomností v tomto prostoru, úmysl úletu.

Mezi tím ostatní letci dojeli vlakem do Starkoče a vydali se pěšky k letišti u Vysokova. Pplk. Muzika s manželkou a dvouletou dcerou, jinou cestou aby to nebylo nápadné, mjr.  Filip s manželkou a devítiměsíční dcerou a paní Nyčová se synem. Kolem osmé hodiny byli všichni na místě v lese u letiště  kde se sešli se škpt. Laštovkou, jeho ženou a dvouletým synem. Ještě před příletem letadla se J. Muzika, O. Filip a M. Laštovka připlížili ke strážní budce, odzbrojili strážného p. Šlechtu ze Šonova a odpojili telefon. Strážný nekladl odpor ale „na oko“ ho svázali aby později neměl problémy. Kolem 8,30 hodin se k letišti směrem od Starkoče blížil ve výšce asi 150m Siebel řízený J. Nyčem. Provedl okruh nad letištěm a když zjistil že u lesa není vystaven ručník, což bylo domluvené znamení že je vše v pořádku, nasadil na přistání. Když roloval k ostatním letcům viděl jak O. Filip hlídá strážného, Laštovka běží a mává zabaveným samopalem a J. Muzika běží do lesa pro ženy, děti a zavazadla. Když všichni nastoupili do letounu pilot Nyč zaroloval na začátek dráhy. Letiště bylo tehdy po zimě ještě dosti rozmáčené což stěžovalo pohyb letadla po ploše. Vše ale proběhlo velice rychle a v 8,40 hodin se zatížený Siebel na plný výkon motorů rozjel ke vzletu. Z paluby letadla ještě zahlédli jak ke strážnému běží od lesa nějaký civil (byl to syn p. Feygla ze statku pod letištěm, který zde sportovně létal a z domu ho vylákal hluk motorů) a jdou na místo startu kde letci zanechali jeho samopal. Pilot Nyč měl k dispozici necelých 700m dráhy ale zkušenosti z války, kdy startoval často s přetíženým bombardérem, přišly vhod a letoun se na konci letiště, poblíž pomníku Myslivce, odlepil od země.Tam již terén klesal k Vysokovu a Siebel prolétl nízko nad střechami domů. Klesáním se pilot snažil získat rychlost kterou pak využil pro nastoupání a průletu nad Náchodem což bylo znamení pro rodiče M. Laštovky, že se vzlet podařil. Pak již nasadili kurz letu na Hořice a Ostroměř, pak vlevo od Jičína na Libáň (rodiště manželky J. Nyče). Dále pak okolo Českého Ráje na Mělník a Cheb. Let probíhal ve výšce 20m aby nebyli odhaleni. Za hranicemi s Německem nastoupali do 900m kde vlétli do mraků. Po hodině a 10min. našli díru v mracích a sklesali do 150m. Nad Belgií zase trochu nastoupali a pak už nasadili kurz na Calais kde už bylo krásné počasí a byly vidět vzdálené břehy Anglie. Z Calais letěli nejkratším kurzem na anglické letiště Manston kde v 13,05 hodin přistáli. Po přistání a výslechu u zpravodajského důstojníka se prokázali válečnými  identity card  a požádali o politický azyl. Zanedlouho pak byli všichni přijati do služby RAF.

Letoun Siebel  Si204D ( A – 311 ) byl vrácen do Československa a zpět ho přelétl  kptn. Pavel Kocfelda ( také bývalý příslušník RAF a poté stíhač na východní frontě a Slovenském národním povstání ) s mechanikem Klimešem. Vysokovský kronikář zaznamenal : „ Po této události byl na letišti zakázán na nějaký čas letecký provoz a zesílena hlídka o jednoho muže. Bylo zakázáno motorové létání a povoleno jen plachtění “. Motorová letadla byla přesunuta na letiště do Nového Města n. Metují.

 

 

 

Modelář p. František Havlík ze západních Čech se inspiroval příběhem úletu letců z vysokovského letiště a svoji maketu letadla Siebel  Si 204 provedl ve zbarvení a trupovém označení které odpovídá konkrétnímu letadlu použitému k úletu.  Letoun Siebel  Si 204 byl německý cvičný a transportní letoun který se za války vyráběl také v okupovaném Československu. Výroba zde pokračovala i po válce pro potřeby našeho vojenského letectva. Letoun měl posádku 2 pilotů a 8 cestujících, rozpětí křídla bylo 21, 28m, vzletová váha až 5400kg, max. rychlost 350km/ h, motory byly Argus As 411 každý o výkonu 580k. Jeden dochovaný a krásně zrestaurovaný letoun je možno vidět ve vojenském muzeu Kbely.

Sepsáno k 75. výročí události ze vzpomínek pamětníků a také za použití podkladů z knihy Jana a Zdeňka Raila „ PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM „ ( Příběhy letců z Kladského pomezí v letech 1914 – 1918 a v letech 1939 – 1945 ). Děkuji autorům za souhlas k použití materiálů z této knihy, bez kterých by tato vzpomínka nemohla být napsána.

Sepsal  Josef Koutský